Architektonické řešení

Dobré bydlení musí odpovídat dnešnímu způsobu života jeho uživatelů.

Dnešní investor zpravidla nevyužívá RD a parcelu k hospodářským účelům, není celý den v přírodě, nemá nejkvalitnější fasádu s okny obytných místností orientovanou na náves nebo do ulice kvůli lepšímu kontaktu s civilizací, atd., jak tomu bývalo v dřívějších dobách.
Dnešní investor má civilizace přespříliš, okna obytných místností nesměřuje do hluku a prachu ulice, ale raději do soukromí zahrady, která mu slouží jako zahrada obytná. RD je proto nejlépe umístit na zahradu tak, aby maximum zahrady bylo před okny obytných místností. Ani ideální umístění garáže, které by vytlačilo RD do hloubky zahrady, nemůže mít přednost před velikostí zahrady před obytnými místnostmi. Bývá to častá hrubá chyba. Velkorysé umístění garáže je vhodné pouze u velkorysé velikosti parcely.

Bydlení s minimem bariér (příp. i zcela bezbariérové) je pro kvalitní, pohodlné a bezpečné bydlení limitujícím faktorem v mnoha životních etapách a situacích - u malých dětí, při úrazech, tělesném postižení, nemoci, těhotenství, ve stáří, ale i pro mladé a zdravé osoby. Schodiště propojující hlavní části vícepodlažního bytu je velkou (a většinou i zcela zbytečnou) nevýhodou. Domy EKORD preferují přímé napojení všech obytných místností do soukromí atria a zeleně obytné zahrady.

Při dnešním způsobu života většiny investorů patří mezi hlavní důvody pro bydlení v rodinném domě touha po odpočinku od přemíry civilizace, tedy bydlení v maximálním soukromí a v přírodě. Rodinný dům bez co největšího soukromí obytné zahrady, není dnes příliš smysluplný. Mnoho rodinných domů stavěných v současnosti má méně soukromí a klidu, než byt v bytovém domě. Nejkvalitnější částí obytné zahrady, která propojuje bydlení v domě s bydlením na zahradě, je atrium. Atriové domy, zejména přízemní, s trvale dobrým výhledem (ve svahu), představují obvykle nejkvalitnější formu bydlení. Atrium je téměř "obývacím pokojem v zahradě", nejlépe i s krytou části, která umožňuje posezení v okrasné zeleni (příp. s vodní plochou, ohněm, atd.) bez nepříjemného slunce, deště, větru, s dobrým výhledem do zahrady (krajiny) a s velkou mírou soukromí.

Atriové rodinné domy tvaru "O" a "U" jsou příliš uzavřené a jejich použití je vhodné pouze výjimečně. Tvary "U", "X", "Y", "Z" a "T" je možno použít spíše na větších parcelách. U malých parcel by příliš rozmělňovali prostor zahrady. Když pomineme další, méně používané tvary atriových domů, za zmínku stojí ještě neprávem nevyužívaný tvar "I", který je vhodný pro levné atriové bydlení tvořené šachovnicovým uspořádáním domů a zahrad. Toto uspořádání umožňuje vysokou hustotu zástavby, nízké náklady na inženýrské sítě i velkou míru soukromí. Při použití ve svahu lze tímto způsobem ale vytvořit i na malé ploše pozemku (při vyšších nákladech na spodní stavbu a sítě a při použtí ploché střechy, nejlépe zelené, která nebrání výhledu z výše stojícího domu) i velmi kvalitní bydlení, srovnatelné s terasovými domy.

Jak bylo uvedeno výše, nejvíce kvality nabízejí pro dnešní běžné velikosti a sklony parcel a pro běžné velikosti bytů - atriové domy tvaru "L". Nejdůležitější zahradní fasáda je u atriových rodinných domů EKORD "doladěna"  tak, aby umožnila z každé obytné místnosti co nejlepší vnímání zahrady, výhledů a slunce, při co největší míře soukromí. Proto je vnitřní, příliš ostrý, kout atria vysunut poloarkýřem tak, aby ze sedačky, která je zpravidla nejdůležitějším místem domu pro vnímání exteriéru, bylo optické i funkční propojení s exteriérem maximální, ale při zachování dostatečného soukromí vůči sousedům. Do atria a zahrady, ve směru největšího soukromí, nejlepšího výhledu a oslunění, jsou (u dobré parcely a dobrého řešení rodinného domu) směrovány okna i ostatních obytných místností. Členitější fasáda atria poskytuje k tomu, na rozdíl od tradičních obdélníkových půdorysů, více místa.

Tvary RD EKORD bývají někdy považovány (např. nekritickými ctiteli "čistých linií" nebo některými "zkušenými praktiky") za "zbytečně složité". Je sice pozitivní, že se k čistým liniím postupně přesouvá vkus veřejnosti od nešťastných "skorobarokních" exteriérů a interiérů, nicméně tyto úvahy jsou zcela povrchní, pokud neberou do úvahy i funkčnost těchto tvarů v konkrétní situaci. Provozně jsou optimální organické tvary, ale ty bývají  výrazně stavebně složitější i dražší. Na straně druhé, zcela jednoduché, např. obdélníkové tvary, neumožňují často optimálně opticky i funkčně nasměřovat obytné místnosti, mívají větší nároky na šířku parcely, nevytvářejí soukromí před obytnými místnostmi, atd. RD EKORD používají proti většině jiných RD i půdorysný úhel 135°, který není zdaleka tak náročný jako organické tvary, ale výrazně zlepšuje provozní čáry i orientaci výhledů do pohledového (nebo i výhledového) "těžiště" obytných místostí. Tímto těžištěm bývá centrum obytné části zahrady, a to by mělo být ve směru nejlepšího výhledu do krajiny (pokud je kvalitní) a ve směru nejlepšího oslunění. Pohledové těžiště bývá u dnešních běžných parcel zpravidla v nejdelším směru parcely, nejčastěji tedy po uhlopříčce, u velkých parcel s dostatečnou šířkou ve směru podélné osy parcely. Stavět dům na úzké a dlouhé parcele znamená většinou znehodnocení největší životní investice. Poloarkýře u sedačky obývacího pokoje a u většiny ložnic z výše uvedených principů vycházejí a mají proto hlavní otvorové výplně, pokud možno, kolmo k nejdelšímu rozměru parcely. Čirým diletantstvím je zbytečné umisťování otvorových výplní obytných místností směrem k blízkým hranicím sousedů, nebo do ulice, byť by to na obrázku vypadalo sebekrásněji, a do nejvzácnější atriové (zahradní) fasády dávat otvorové výplně příslušenství bytu. Bohužel, právě hezké obrázky vytržené z kontextu okolního prostředí, bývají pro mnoho investorů při výběru jejich domu nejdůležitější. Většinou si uvědomí až po zakoupení některého krásného typového projektu, nebo při stavbě, nebo až při užívání takového domu, že za oknem nemají hezkou záhradu a soukromí, ale plot a za ním okno stejně chybujícího souseda, nebo jeho králíkárnu a od výhledu do krásné zahrady je dělí plná stěna, příp. celá místnost nějakého příslušenství. Pak si teprve uvědomí, že mnohonásobně důležitější je výhled z domu, než na dům.

Důležité jsou však i ekonomické důvody pro použití úhlu 135°. Pro ilustraci lze uvést, že pokud jsou dvě ložnice na konci křídla půdorysného tvaru "L" orientované ve směru tohoto křídla, přičemž ložnice vzdálenější od pohledového těžiště je na něj opticky napojena poloarkýřem, zkracují se komunikace a zmenšuje celá plocha tohoto křídla běžně o 15 až 20 m² (!) oproti ložnicím orientovaným kolmo ke směru křídla (navíc je takto ve většině případů zajištěna oběma ložnicím i větší míra soukromí vůči oknům obývacího pokoje). Úspora vyplývá z toho, že pokud je délka ložnic např. 4,5 m, pak dvě ložnice šířky 3,5m umístěné kolmo ke směru křídla znamenají délku křídla 7 m! Ložnice orientované kolmo ke křídlu domu vyžadují cca o 3,5 m delší chodbu, vzniká při tom obvykle i větší prostor pro příslušenství, který ale často nebývá nezbytný. To má významný vliv na cenu RD! Obdobně i sešikmené stěny konců chodeb šetří většinou jejich šířku a délku a zlepšují i provozní čáry, takže zvýšená pracnost i zvýšený prořez materiálů jsou tak dostatečně kompenzované. Jsou však i další architektonické a konstrukční důvody pro tvarové řešení charakteristické pro většinu RD EKORD, např. sešikmené stěny vysunuté části obývacího pokoje na straně jedné a vstupní části domu na straně druhé významně zkracují délku střešních vazníků a tím i jejich přepravní výšku, atd. Členitější tvarové řešení u RD EKORD tedy není samoúčelné, ale zlepšuje funkční kvalitu RD EKORD a často i zlevňuje jejich celkovou cenu i jejich provozní náklady zmenšením půdorysné plochy. Samoúčelné mohou být naopak právě "čisté linie", pokud jsou za cenu horšího propojení bytu se zahradou, výhledem a sluncem, nebo za cenu horších provozních čar, atd. Snobské nemusí být pouze "podnikatelské baroko". Jednoduché obdélníkové půdorysy mají u RD větší opodstatnění zejména na dostatečně širokých parcelách a ve svazích, nebo u vícepodlažních objektů, pokud je ovšem opodstatněná tato vícepodlažnost.

Řešení garážování aut závisí na ekonomických možnostech investora, na velikosti a sklonu parcely, na požadavcích územního rozhodutí (např. procento zastavěnosti) na hladině spodní vody, druhu podloží, orientaci příjezdové komunikace a dalších faktorech. Podle nich pak lze umístit garáž i dvojgaráž přímo do půdorysu přízemí (u pasivních RD se nedoporučuje propojení přímo s bytem), nebo přes spojovací část (zimní zahrada, tech. místnost, sklad) do připojeného půdorysu garáže, nebo do samostatného objektu (propojeného příp. přístřeškem), nebo pod některé křídlo do suterénu s vjezdem z čela, příp. z boku. Racionálnějším řešením je garážování pod přístřeškem s plochou nebo valbovou střechou (s případným skladem zahradních potřeb), z hořlavých nebo nehořlavých materiálů (podle požárního zatížení), atd. Jak již bylo uvedeno, umístění garáže, nebo přístřešku, nesmí nepřiměřeně zmenšovat zahradu před obytnými místnostmi! Kvalitní bydlení je mnohem důležitější, než kvalitní garážování.